KK´S PRIEST a „Sermons Of The Sinner“ reprezentují všechno to, co je na heavy metalu v roce 2021 špatně. To je základní premisa těchto řádek, která jistě zasluhuje hlubší rozbor, ale v žádném případě, a to zdůrazňuji, přes ní nejede vlak.

Po nějakých čtyřiceti létech evoluce těžkého kovu v něm už téměř není invenčně kde brát, a přesto vznikají stovky a stovky kapel, jejichž existence nemá hlubšího významu, než že si kluci a holky spolu pěkně zahrají. Respektive zahrají, protože většinou to ani pěkné není. Sem tam někoho nějaká firmička tlačí, aby na něm „vydělala“, ale o hudbu jako takovou už tady v těch případech rozhodně nejde. Vždyť kdo by byl zvědavý na tisíckrát přemletou klasiku podávanou málem jako vynález perpetuum mobile?   

Pravda, ještě můžete mít jméno, které bude v oboru otevírat dveře za vás. Jako K. K. Downing, někdejší kytarový bůh, který společně s Glennem Tiptonem tvořil magickou šestistrunnou dvojici slovutných JUDAS PRIEST v jejich nejlepších létech. Dnes z něj ovšem zbyl jen uražený kytarista, který před deseti léty z legendy dobrovolně odešel, a kterého nechtějí vzít zpátky, když si zrovna vzpomene, protože mu (a to prosím není podložené) došly peníze. I tak ale nejspíš u vydávající společnosti zajásali, když si tam přišel říct o smlouvu na desku své nové kapely, která zaboduje především u fanoušků Jidášova kněze, kterých tedy není zrovna málo.

Byznys byl na světě. Do rovnice sice zbývalo ještě dosadit nějaké neznámé, ale na výsledek už se i tak všichni zainteresovaní předem těšili. A z některých těch neznámých se nakonec vyklubala i pěkná čísla – vždyť obsadit další bývalé Jidáše, to byl další logický marketingový tah. U Lese Binkse se sice nakonec ukázalo, že už to s ohledem na věk nejspíš neutáhne, nicméně Tim „Ripper“ Owens za mikrofonem, to byla při vzpomínce na alba „Jugulator“ a „Demolition“ samozřejmě parádní trefa. K tomu K. K. napíše nějaké ty „jidášovské“ riffy a písničky, do názvu to taky bude chtít slovíčko JUDAS nebo PRIEST a to by v tom byl čert, kdyby z toho něco nevzešlo.    

Když k tomu připočteme právě to, že natočit dnes na metalové scéně nějaké minimálně nepřehlédnutelné album (třeba jako geniální, oduševnělé a jedinečné „Firepower“), chce skutečně fazónu jako hrom, talent, zkušenosti a ještě notnou dávku štěstí navíc, je zřejmé, že projekt KK kněze byl od samého počátku určen k odepsání. Při vší úctě ke K. K. Downingovým skladatelským schopnostem (ty kytarové samozřejmě nenapadám) tady po těch jeho létech v ústraní a v aktuální sestavě KK´S PRIEST prostě nebyl a není potenciál pro nic z toho, co jsem před chvílí popsal.

A tak to končí u kompletní parodie na JUDAS PRIEST a neumětelskými pokusy jako z učebnice (viz. třeba absolutně bezzubá titulní skladba alba v zamýšlené roli „Painkillera“), u nichž se zřejmě většina z těch, co naslouchají, plynule přesune ke skřípění zubů a záchvatům smíchu, pravidelně se střídajícím v rytmu téhle tragédie vpravdě jidášovské. Vskutku, ta kapela by se vlastně měla jmenovat KK´S JUDAS.